EVS training a co jsem si tam uvědomila

 

Minulý týden jsme absolvovali pětidenní trénink pro čerstvé EVSery v Chorvatsku. Neměla jsem od toho žádný velký očekávání, čekala jsem teorii na téma EVS a spíš nudu, ale těšila jsem se, že potkáme další dobrovolníky. Celkově to naprosto předčilo moje očekávání! Program byl propracovanej a přínosnej, ubytování a jídlo luxusní, k dispozici bazén a jako bonus skvělá banda 20 lidí z různých koutů Evropy.

No, ale nemám v plánu vám popisovat co jsme kterej den dělali, jedli a pili (to byste mi moc záviděli: ), ale spíš se podělit o dojmy a myšlenky, který jsem si zapsala už v průběhu tréninku, bezprostředně po workshopech, kde jsme  se těmhle věcem věnovali.

Proud to be a volunteer!

Uvědomila jsem si, jak obrovskou hodnotu má dobrovolnictví a jak jsem hrdá na to, že jsem toho součástí.

Být obklopená lidma, kteří jsou všichni dobrovolníci mi umožnilo uvědomit si jaká síla v tom je. A možná si říkáte "Joo, chodím si odpoledne hrát s dětma, co z toho?" Blbý je to, že tady ty různý volnočasový aktivity jsou často hodně podceňovaný a braný jako něco, co lidi dělají pro zábavu, což se nějak úplně nedá spojit s tím, že by to mohlo mít nějakej velkej význam.

A přitom tohle jsou věci, který mají vliv a dopad. Proč? Lidi dělají něco, protože je to baví, protože to chtějí dělat a ne proto, že jsou za to placení a proto musí. A tím pádem to má obrovskej potenciál, protože je v tom to osobní zapojení a chuť to dělat.

Pro mě samotnou je to hodně o tom, uvědomit si, co je vlastně dobrovolnictví. Na první pohled se to zdá jasný, ale když se nad tím trochu zamyslíte, tak to není úplně jednoduchý definovat. Pro mě je dobrovolnictví spojené s tím, že je to něco bez finanční odměny, co by mělo být orientované na druhé, nesobecky.

Je potom dobrovolná práce když tady v Chorvatsku dostávám grant a tím pádem i nějaké peníze? Nakolik to, co děláme dobrovolně, děláme opravdu pro ostatní a nakolik to děláme pro sebe?

Ano, třeba oddíl jsem vedla, protože mě bavilo jezdit na výlety a protože jsem měla ráda lidi, kteří v oddíle byli, takže jo, sobecká orientace na vlastní zájmy v tom je určitě. Stejně tak jako ISC, nebo m2m nebo cokoliv jinýho. Ale to se nemusí vylučovat s tím, že zároven dělám něco pro ostatní.

Definice dobrovolnictví podle OSN to podle mě dobře vyjasňuje:

1) Aktivita není vykonávaná primárně z finančních důvodů, ale pokrytí výdajů a případně drobná odměna je povolena.

2) Svobodná vůle k vykonávání činnosti

3) Činnost by měla přinášet užitek hlavně druhým, i když je uznáno, že dobrovolnictví přináší užitek i dobrovolníkovi samotnému.

Anglická verze tu, českou jsem nenašla, tak omluvte můj kostrbatý překlad: )

http://eyv2011.europak-online.net/wp-content/uploads/2010/11/UN-definition-volunteering.pdf

Na téma dobrovolnictví jsme měli jeden tématický blok a kromě teorie jsme se bavili o tom co kdo dělá a byla jsem dost ohromená pestrostí. Pár příkladů pro představu: Turek co v rámci klubu fotbalovejch fanoušků chodí sázet stromy a za pacientama do nemocnice, Arménka Veronika, která byla součástí organizace proti týrání vězňů, Španělka, která s kamarádama zorganizovala vánoční akci pro seniory (hudba, přáníčka, cukroví,atd.)...to prostě může být úplně cokoliv a není to nijak náročný. A pravdou je, že to má význam. Dobrovolnictví má vliv co se ekonomie týče, stejně jako se odráží v tématech lidských práv, sociální inkluze, neformálního vzdělávání, ochrany prostředí a mnohých dalších. No víc se do toho pouštět nebudu, pokud by vás zajímalo víc teorie, ráda vás nasměruju.

A co děláte vy? Ještě nic? A není čas začít? Vřele doporučuju: )

Učení jako permanentní proces

EVS má mít kromě dobrovolnictví taky významný vzdělávací a seberozvojový aspekt. Hodně se pracuje s tématem stanovování si cílů, sebereflexe vlastního rozvoje, definování konkrétních zlepšení v konkrétních kompetencích, vytváření „learning plans“, atd. Ze začátku mě to občas otravovalo (protože v Syncru s tím pracujeme opravdu hodně), ale postupně zjišťuju, že to opravdu má dopad a smysl. Mám pocit, že jsem v permanentním procesu sebereflexe nad tím co dělám, proč to dělám a co z toho o sobě můžu zjistit. Nikdy jsem neměla tak intenzivní pocit, že se prakticky pořád něco učím a mám prostor učit se v každé situaci, pokud jsem si schopná pro to vytvořit podmínky a být tomu otevřená. A tím, že si oblasti a témata, kterým se chci věnovat, nastavuju sama, mám opravdu možnost dělat to, co považuju za přínosný, takže to má daleko do školních studií. Možná nechápete co tím myslím, že? Já mám sama trochu problém to popsat, tak to snad nevyzní moc zmateně. Tak například anglicky umím a jsem si v tom hodně jistá. Jsem ale taky schopná mluvit jednoduše a srozumitelně tak, aby mi rozuměli lidi co mají horší angličtinu? A nebo jsou situace a aktivity, který už jsem zažila a znám a moje tendence je říct si, "aaa, to už znám, to vím jak bude, to je nuda" ale uvědomila jsem si, že to tak nikdy není a že vždycky je prostor něco si z toho vzít, jiný podmínky, jiní lidi, jinej úhel pohledu...jenom tomu musí být člověk otevřenej.

No, ráda si o tom s váma víc povykládám osobně, když to po sobě čtu, tak si úplně nejsem jistá, jestli srozumitelně formuluju to, co chci: )

Interkulturalita

Další téma, u kterýho jsem nejdřív měla pocit, že už jsem přednášky slyšela stopadesátkrát, že jsem v zahraničí byla hodněkrát a že mě na tom nemá co překvapit. Opak je pravdou. I tohle teď víc vnímám jak permanentní proces, kterej probíhá na spoustě úrovní. Člověk si třeba říká, joo, byla jsem rok ve Francii, umím jazyk, vím, že jí sýry a pijou víno, atd. Ale pořád je toho tolik, čemu nerozumím. Proč dělají některý věci tak jak je dělají? Jaký to má důvody? Kde to pramení?

To samý s tématem kulturního šoku, oblíbeným výrazem používaným v kontextu jakýchkoliv mezinárodních výměn a studií.  Před odjezdem jsme o tom mluvily s mojí koordinátorkou a já jsem říkala, že je to v pohodě, že s tím problém nemám, žila jsem na různejch místech a vím co čekat. Tak tahle fáze se prý oficiálně jmenuje denial/popření a je to jedna z etnocentrických reakcí na kulturní rozdíly.

Uvědomila jsem si, že takovýhle témata dostávají mnohem reálnější kontext ve chvíli, kdy je člověk v nové zemi a je pohromadě s lidma ze spousty dalších států, protože ty perspektivy a pestrost pohledů na tu samou věc jsou opravdu různorodý a nikdy mě nepřestanou překvapovat. A všechna ta teorie o multikulturalitě se najednou ukazuje jako věc, která má reálnej prostor v našich životech, i když jsme třeba lidi co umí jazyky, cestovali a mají pocit "I have already seen it all". Protože pak třeba zjistíte, že spoustu lidí udivuje, že si zouváte boty u dveří, že si při přání k narozeninám třepete rukou a nebo že večeříte už v šest. Jsou to detaily, ale je toho spousta a naučit se s tím fungovat a zbavit se typickýho „No jo, prostě Španěl“, není jen tak.

...No, myslím, že by ze mě autoři EVS měli radost: ) A samotnou mě překvapuje, jak intezivně a reálně prožívám témata, který mi vždycky přišly spíš jako hromada teoretickejch blábolů. Ale je to tak a je to pro mě natolik podstatný, že o tom i na blog píšu.

A stejně jako vždy, ocením vaše reakce, nápad,y postřehy, myšlenky a dotazy: )

Co já tu vlastně dělám?!

Další článek není zoufalým výkřikem do tmy, ale snahou vysvětlit náplň mojí práce. Protože při každém skype hovoru slyším to samé: „Kači, prosím tě, co ty tam teda vlastně děláš?“. Takže je asi čas to veřejně vysvětlit, abych se vyhnula individuálnímu odpovídání na to samé dokola! Normálně bych se cítila trochu dotčená, že moji nejbližší pořád neví, byť už jsem o tom mluvila několikrát, ale vzhledem k tomu, že moje sestra byla docela nedávno na stáži ve Španělsku a já prakticky doteď nevím, co byla každodenní náplň její práce (promiň Šur, pamatuju si akci s palačinkama pro děti a psaní projektu!: )), tak se dokážu vžít do pohledu z druhé strany.

Je to hodně podrobné, takže těm, kteří nepotřebují detaily, doporučuju přečíst jenom nadpisy: ))

Náplň naší práce/dobrovolné služby je pestrá, takže jsem to rozdělila do kategorií, abyste to čtení nezabalili rovnou, můžete takhle číst každej den kousek a budete líp vědět, kde jste skončili: )

• Koordinace projektů

Jednou z pravidelných věcí, kterým se věnujeme jsou projekty v rámci programu Mládež v akci. Myslím, že hodně z mých vrstevníků v ČR ani tady v Chorvatsku pořádně neví co to je, což je hrozná škoda, takže se to tady pokusím trochu popsat a namotivovat vás, ať taky někam jedete: )

Jedná se o mezinárodní výměny a tréninky, většinou týdenní, kde se sejdou účastníci z několika zemí a věnujou se nejrůznějším aktivitám na všechny možná témata od ekologie, přes outdoor po média. Jde vždycky o neformální vzdělávání, takže pestrý věci, workshopy, diskuze, hry, aktivní zapojení, atd. Taková zážitkovka v angličtině obohacená o multikulturní a cestovní rozměr. Parádní věc, velký potenciál se něco naučit a dozvědět zábavnou formou, a ještě parádnější je, že je to podstatně dotované z fondů EU, takže většinou účastníci platí akorát 30 % cestovních nákladů, což je ve výsledku poměrně směšná částka a může si to tak dovolit i chudý student. Pokud byste chtěli někam vyrazit, doporučuju vaší pozornosti například Evropské centrum mládeže Břeclav, http://www.eycb.eu/, kteří vysílají účastníky na obrovské množství programů a koordinuje to moje šikovná bývalá VŠ spolužačka Janča Parolková!

Syncro je taky partnerem v hodně projektech, což máme na starosti převážně my čtyři. V praxi to vypadá tak, že každý z nás se stará o konkrétní projekt, takže komunikuje s pořádající organizací, propaguje projekt na webu, FB a jinde, komunikuje s lidma, co chtějí na projekt jet, atd. Co se mi na Syncru líbí je, že se snaží zdůrazňovat vzdělávací rozměr těhle akcí a nechcou fungovat jenom jako levná cestovka. Což v praxi znamená to, že se taky scházíme s lidma předtím, než na projekt vyjedou, abychom se s nima pobavili, jaký mají očekávání a motivaci na projekt jet a potom se s nima sejdeme po projektu znovu, abychom zjistili, jaký to bylo, co se naučili a jak to můžou použít v praxi na lokální úrovni. Ideální verze je, že účastníci svoje přivezené nové znalosti opravdu prakticky využijí, například tím, že uspořádají nějaký workshop, akci, cokoliv. Takže tohle je jedna část naší práce, je to sice z velké části o mailování, ale to reálný setkání je moc příjemná věc, poslouchat zážitky lidí a jejich nápady mě osobně hrozně motivuje a pomáhá mi opravdu vidět smysl v tom co děláme.

• Projekty organizované Syncrem

Syncro taky organizuje svoje tréninky v Chorvatsku, nejbližší plánovaný bude v lednu. Jmenuje se „Step up!“ a je to tzv. First Step/Basic Synergy Training, což je jakýsi základní seberozvojový trénink, který se v rámci Synergy Group dělá (tzn. program a metody jsou dané a používané více organizacema v rámci Synergy). Na něj navazuje Next Step/Advanced Synergy Training, na který jedu v prosinci do Holandska jako účastník, woohoo!: ) No ale zpět k plánovanému lednovému tréninku. My s Dori budeme v týmu, protože jsme trénink už jako účastnice absolvovaly, Alex a Veronika pojedou jako účastníci. Jura a Maja jsou hlavní trenéři, Tanja s Dori to koordinují a zajišťují organizačně a přímo na akci budou v týmu další lidi, to je v řešení. Účastníci budou z Turecka, Španělska, Polska, Rakouska, Rumunska a Chorvatska. No a těším se na to velice a jsem hodně zvědavá na to, jak to bude probíhat!

•  PR a propagace Syncra

Další část naší práce je propagace a viditelnost organizace, takže chystáme nějaké úpravy webu, oživujeme FB stránku, plánujeme prezentace na školách, vymýšlíme letáky (velké veřejné díky Leně Křikavové, kterou jsem do toho na dálku zapojila!: ).

Vždycky jsem si myslela, že tohle rozhodně není oblast, která by mě bavila a zajímala, ale překvapivě jsem si v tom našla hodně věcí, který mě baví. Další supr věc je, že můžu využít veškeré svoje předchozí zkušenosti z ISC, m2m a organizování zážitkovek, takže se ukazuje, že moje roky strávené dobrovolničením v ČR se mi teď opravdu hodí!

• Naše místní projekty

Teď taky plánujeme místní projekty a píšeme na ně žádosti o grant na město. Nápadů máme spoustu, uvidíme kolik projektů se nám podaří dotáhnout do konce a potom bude záležet na tom, co bude schválené. V tomhle rozhodně musím přičíst Syncru další kladný bod, máme obrovskou volnost v tom, čemu se chceme věnovat a každý nápad je podpořený. Takže jsme si před časem udělali brainstorming na všechny možné akce pro mládež, které bychom mohli udělat, potom jsme si z toho každý vybrali to, na čem chceme pracovat a to rozpracováváme do detailů. Dori plánuje „Syncro Youth Club“, odpolední workshopy na různá témata pro mladou veřejnost, Alexův projekt se jmenuje „The Night Is Young“ a má to být alternativa k hospodám a alkoholu, takže série sobotních večerů typu taneční, noční výlet, noční sportovní turnaj, atd. Veronika se hodně zajímá o tématiku gender, takže plánuje něco na téma gender v pracovní sféře, o tom zatím úplně moc nevím. A já chystám něco jako festiválek pro mladé začínající umělce, inspirací mi je v Brně fungující Youth for You(th), jehož myšlenka mi přijde supr (další velké díky Gabce Bokové, které mi poskytuje rady i materiály! Konexe, které mi zatím chybí tady, doháním podporou mých skvělých brněnských kamarádů: )

• Ostatní

Další věci jsou různé drobnosti, které se v podstatě nedají zařadit do nějaké kategorie. Je to třeba malování chodeb: )) nebo jiné organizační věci kolem kanceláře a tak. Taky vaříme společné obědy, takže jednou za čas máme na programu nakrmení celé kanceláře: )

No, plánovala jsem taky trochu popsat, jak fungujeme v kanceláří a jak vypadají naše pracovní dny, ale tenhle článek už je i bez toho dost dlouhý a nechci riskovat, že se tu s tím budu vypisovat a nikdo to nezvládne dočíst do konce! Takže zase příště.

Každopádně od teď už očekávám, že znovu neuslyším dotaz „Co tam vlastně děláš?“ ale pouze konkrétní otázky na upřesnění věcí, které nebyly popsané dost podrobně: ))

O chorvatštině

Chorvatština je hrozně vtipnej jazyk. Překvapivě je pro mě poměrně dobře srozumitelná, psaná forma hlavně. Pomalu začínám chytat nějaký slovíčka z hovoru, plus plánuju s jednou Chorvatkou tandem, ona mě bude učit chorvatšinu a já jí francouzštinu, což je supr, tak to snad doladíme a klapne to! Protože je mi hodně nepříjemný, že nezvládám ani základní konverzace, třeba v obchodě nebo tak (no, pokud je to konverzace kdy akorát pozdravím, vyslechnu si částku, kterou mám zaplatit, poděkuju a rozloučím se, tak to už umím, ale jakmile přijde nějaká otázka, jsem ztracená!).

Docela si seznamování s touhle řečí užívám, pozoruju nápisy a krátký texty a bavím se, protože ty tvary nebo slova často připomínají češtinu, ale v úplně jiným kontextu. Někdy je to složenina, která mi připomíná český slova, někdy je to v podstatě úplně stejný slovo jako v češtině, u kterýho ale pak zjistím, že má úplně jinej význam.

Další věc je, že chorvatština nemá tvrdé y, takže pokud by vám přišlo, že v tom mám chyby, tak nemám: )

Začla jsem si to zapisovat a na seznamu vtipných slov mám zatím tyhle:

- Kolodvor – nádraží

- Bok! – Čau!

..a moje asi zatím nejoblíbenější slovo, zdrobnělina Bokič! / Čauky (nebo tak nějak). Koncovka –ič je prý regionální záležitost a dá se přidat ke kdečemu pro zdrobnění slova, což je docela vtipný, protože moje milá sestra neustále používá slova jako snídanič, toustič, rýmič,...tak to najednou dostává jinej kontext a vždycky když slyším bokič, kafič nebo něco podobnýho, tak si na ni vzpomenu: )

- Slastice – zákusky a slastičarnica – cukrárna (to slovo prostě úplně vystihuje podstatu cukráren, je to slast!)

- Plivalište – koupaliště

- Lozinka – heslo

- Grčka – Řecko

- Muški, muškarci – muži

- Dečki – kluci 

...oba dva výrazy jsou v českém kontextu pro chlapy značně nelichotivé! Ale holky  si taky moc nepomohly, v chorvatšině cure (výslovnost stejná jako psaná forma: ) 

- Zloupotreba – zneužití

- Rukochvat – zábradlí

- Kikiriki – arašídy (jako fakt!)

další kategorie jsou slova, který jsou stejný jako v češtině, ale znamenají něco jinýho.

Co byste řekli že je godina? Jasná hodina že? Kdepak, znamená to rok!

A co třeba slovo strast? Znáte? V chorvatštině je to vášeň, nadšení.

A nejvíc mě fascinují jména měsíců!

srpanj – červenec

rujan – září

listopad – řijen

Napadá vás někoho nějaký logický lingvistický vysvětlení proč to je posunutý? Protože mě by to opravdu hodně zajímalo!

A na závěr fráze z mojí příruční knížečky chorvatštiny (díky Šári!), schválně jestli víte co to znamená (bez google translate samozřejmě!)

Prevarili ste se. ( nápověda, s vařením to nemá nic společnýho)

Kdo to uhodne má bod, plus další bod za to, že to dočetl až do konce a navíc za reakci (činím pokusy o zinteraktivnění blogu, jsem ráda jestli to čtete, ale budu ještě raději když se i třeba ozvete co nového u vás: )