O všem dohromady: )

V poslední době se pár lidí ozvalo, proč už nepíšu blog. Proč? Jednoduše proto, že jsem líná: )) Párkrát už jsem měla něco rozepsaného, promyšleného, ale nějak jsem to prostě nedotáhla až k tomu, to dokončit.

Nicméně jsem teď vaším zájmem motivovaná a řekla jsem si, že nejdu spát, dokud nenapíšu, co jsem tu v poslední době dělala a co nového v Chorvatsku! A protože toho je hodně, rozdělím to po kapitolách, abyste to čtení nevzdali rovnou a porcovali si to třeba po dnech: ))

1) Coaching Flow Training

Na konci května jsme organizovali trénink pro lidi, kteří se chtějí naučit něco o koučování. Já jsem to měla z velké části organizačně na starost, takže dost zajímavá zkušenost!

Kapitola sama pro sebe bylo ubytování, kdy najít místo s dostatečným počtem míst, soukromím a tréninkovou místností vypadalo jako mission impossible. Nakonec jsme se domluvili s hostelem v Zadaru, který se ukázal jako skvělá volba, ale stálo mě to dost nervů než padlo tohle rozhodnutí!

Další o co jsem se starala byla propagace, takže obepisování všech možných lidí a organizací a publikování článků a odkazů, atd., moje asi nejvíc neoblíbená činnost, nikdy nechci pracovat v PR!

Ale protože propagace fungovala, lidi se ozývali a já jsem měla na starost jejich přihlášky a případné dotazy, atd.

Lidi evidentně nečtou informace pořádně, protože 2/3 přihlášených byli překvapení, že je to placený trénink, protože si mysleli, že je to přes Mládež v akci a že to je přece hrazené. Takže byla celkem otrava vysvětlovat pořád dokola, že ne, že tohle je nezávislý trénink a že si to platí sami. No co už, poučení pro příště na který informace se zaměřit.

Celkově se to ukázalo jako větší sranda než jsem očekávala, například proto, že se nám přihlásilo asi deset Nigerijců s pochybnou angličtinou, co mě urgovali pokud jsem do půl hodiny neodpověděla na jejich mail. Zkušenost je taková, že trénink pravděpodobně používají jako zástěrku pro to, získat víza do Evropy, takže jsme se jich pak slušně zbavili. Kolem zařizování víz bylo každopádně věcí spousta, další s kým jsem to řešila byla například dvojka z Ghany, kdy mi borec každej den volal, aby se ujistil jak to probíhá! Ti bohužel víza nedostali, byť jsme se snažili a věřím, že by na trénink opravdu přijeli.

Ve výsledku jsme měli 16 účastníků z Bulharska, Egypta, Maďarska, Palestiny, Irska, Itálie, Dánska, Chorvatska a Česka (ano ano, moje propagace zafungovala a přijela kamarádka Gabka z Brna a dvě holky, se kterýma jsem před časem byla na kurzu Lipnice), takže celkem pestrá směska.

Trénink byl skvělý, blízkost moře tomu dodala pohodovou atmosféru (byť jsme s účastníkama museli vést diskuze o délce jejich pauz, protože chcou mít čas na pláž, atd: ) a myslím, že celkově byli všichni spokojení! My jsme s týmem byli o něco víc busy, ale i tak jsem stihla koupání a Zadar, paráda: )

Fotky tu

2) C´est is d´Best streetart festival

V půlce června probíhá v Záhřebu veliký streetartový festival a Syncro se na něm letos podílelo zapojením 20 EVSerů z 10 různých zemí, kteří přijeli na měsíc. Projekt tohohle typu byl pro všechny novinka, takže to podle toho vypadalo! Zmatky, všude spousta lidí, změny na poslední chvíli, častá komunikační nedorozumnění...no někdy nám to dávalo dost zabrat, obzvlášť když jsme se snažíte pracovat, kancelář je plná, pořád někdo přichází a odchází, dva lidi diskutujou nad fotkama, další dva nadávají na jídlo v menze, další hraje na violu, atd...no zvěřinec to byl slušnej: ) Zároveň ale taky příjemný zpestření našeho zaběhnutého kancelářského fungování, noví lidi, pořád se něco dělo a tak.

kuchyň, původně

Festival sám o sobě byl supr, vyšlo to zrovna na ty letní vedra, což je přes den děs, ale večery v parcích byly dost parádní: )

My čtyři EVSeři jsme nakonec projektu moc zapojení nebyli, spíš jsme tak nějak logisticky pomáhali, tak už jsme si z toho pak dělali srandu, že jsme tam za kuchařky, protože jsme chodili ráno chystat snídaně a tak. Občas jsme se nad tím vším chytali za hlavu, ale co už, zkušenost!

Další fotky tu

3) ARTichoke festival

A poslední větší věc, o které chci určitě napsat, je ARTichoke, moje dítě, které tu teď úspěšně roste a vyvíjí se: )

Na podzim jsme psali projekty na lokální grant od města Záhřeb a můj byl, překvapivě, jako jediný schválený. To jsme se dozvěděli v dubnu, půl roku po odevzdání projektu, kdy už nikdo nevěřil, že z toho něco bude. Moje první reakce byla šok a panika, že to teď fakt musím udělat a že vlastně netuším jak se to dělá!: ))

Ale potom jsem se uklidnila a řekla si, že je to supr příležitost něco vytvořit prakticky od nuly a že to vezmu jako výzvu.

Co že to je? Nápad jsem převzala od brněnského Youth for You(th) festivalu, který jsme v Brně viděla a přijde mi super. Jde o to, vytvořit prostor pro mladé lidi, ve kterém můžou ukázat svůj talent, v hudbě, tanci, divadle, fotkách...čemkoliv.

Takže teď plánuju a vymýšlím a rýsuje se to víc než dobře. Zapojila se do toho se mnou Dori, do týmu se přídali nějací další chorvatští dobrovolníci, našli jsme skvělého kluka, který nám dělá krásný design a web, Gabka z Brna, co dělala několik let koordinaci Youth for You(th) mi radí a podporuje mě na dálku, zkontaktovala jsem se s jedním z organizátorů Cest festivalu, co mimo jiné dělá spoustu dalších akcí v Záhřebu a ten mi taky dal spoustu rad, plus kontakty na lidi, které se určitě budou hodit a tak...tak se to všechno tak nějak pěkně skládá, dneska jsme to pustili do světa, tak jsem měla chvilku euforie nad tím, jaký supr věci dělám a jak jsem šikovná: ))

 Zatím se na nás můžete podívat tu:

https://www.facebook.com/pages/ARTichoke-festival/445515692250376?fref=ts

Držte nám palce, ať se to i dál vyvíjí a roste a rýsuje!

4) Co dělám ve volném čase

Pravda je, že někdy máme pocit, že se z našeho dobrovolničení stala velká část našeho života a tím, že jsme pořád spolu nebo s lidma z práce, moc volný čas nemáme a naše diskuze i u piva sklouzávají k pořád těm samým tématům, které se nebezepečně točí kolem práce!

Tak se proti tomu snažíme trochu bojovat, více či méně úspěšně.

Jak teď byly vedra, chodila jsem se skoro každý den koupat na Jarun, místní jezero. V kombinaci s horkem a spoustou lidí všude to občas byl i takovej útěk do klidu, kterej jsem docela potřebovala. Je to taková lepší přehrada, o dost čistší. Paradox je, že když Chorvatům řeknu, že se tam koupem, tak kroutí hlavou a říkají, že v něčem tak špinavým by se oni nekoupali a že oni jezdí k moři. Tss, to neviděli mezibořskej rybník! Vždycky si vzpomenu na táborová léta a bahno po kotníky a musím se smát.

Minulý víkend tu Dori měla na návštěvě bandu kamarádů z ČR, tak mě přibrali do bandy a bylo to supr, dost sranda, připomněli mi kluky napajedláky za jejich mladých let (Zdravím Napajedla!: )), tak  jsme si to dost užili.

No a tenhle víkend, vlastně už zítra, protože je tu ve čtvrtek svátek a na pátek jsme si domluvili volno, jedem k moři, woohoo! Máme úplně nejzlatější paní domácí, která má dům v Trogiru a před časem nám nabídla, že tam určitě musíme jet. Tak jsme toho využili a zítra vyrážíme, nemůžu se dočkat!

5) Moje další plány

Nevím jak se to stalo, ale máme za sebou už skoro 9 měsíců a moje EVS se pomalu chýlí ke konci. Tak se mě pořád někdo ptá, co mám v plánu dál. No, plány jsou různé, uvidíme co z nich reálně bude: )

Ráda bych zůstala o něco dýl v Chorvatsku, takže jsem napsala dvouměsíční podzimní projekt v rámci Mobility pracovníků s mládeží, který pokud vyjde, tak tu budu dýl, s plánem, že to co se tu naučím implementuju v ČR, ve spolupráci s brněnskou organizací Be International.

Další projekt na týdenní výměnu mládeže, který jsem psala už dřív, byl schálený (juch!), takže jestli vyjde podzim, v lednu na to navážu tímhle, pokud ne, tak uvidíme: )

Hotovo, juchu! Zvládli jste to dočíst až sem?: )

Step-up! trénink

za náma náš slavný bilboard!

Máme za sebou první trénink Syncra v Chorvatsku, kterého jsme se my všichni EVSeři účastnili. Myslím, že už všichni víte, co Syncro dělá, ale pro jistotu znovu upřesňuju, ať to dává smysl. Tréninky jsou na téma osobnostního rozvoje, podle specifické metody, kterou vyvinul jeden pán v jižní Africe, potom ji převzali v Holandsku a od tam se začala šířit dál v Evropě, mimo jiné i do Chorvatska, kde se do organizace těhle tréninků pustili Maja s Jurou. Tréninky jsou dva, First Step/Basic Training, základní trénink, který se věnuje tomu, jak vnímáme realitu a jak s ní pracujeme a Next Step/Advanced Training, který navazuje na Basic a je hlavně o vztahu sama se sebou, rolích, které v životě hrajeme a o tom, co pro nás funguje a co ne (je to srozumitelné? Pořád mi dělá problém to nějak jednoduše definovat). Někdy jsou tréninky dělané jako nezávislé, kdy se může přihlásit kdokoliv, ale musí si to i zaplatit, někdy jsou dělané v rámci Mládeže v akci, čímž pádem jsou náklady z velké části pokryté.

To je i případ Step-up! projektu, Basic Trainingu doplněného o téma tance a střetu moderního a tradičního. Trénink byl určený pro účastníky z Polska, Maďarska, Rumunska, Turecka, Španělska a Chorvatska. Takže docela slušná směska, opepřená faktem, že polovina turecké a španělské skupiny neuměla anglicky prakticky ani slovo! Ale poradili jsme si, překladem, rukama nohama, chabou španělštinou, atd.

Jak takový trénink vypadá? Nebudu vám popisovat jednotlivé aktivity, to nemá moc cenu a taky to nechci prozrazovat, spíš vám doporučím, ať na nějaký jedete sami a zažijete si to, protože to fakt stojí za to! Jenom zhruba, projekt byl čtrnáctidenní, což je poměrně dost dlouhé. Prvních pět dnů je věnovaných části osobnostního rozvoje, jsou položené základy toho, na čem Synergy staví a co chceme účastníkům předat, skrz různé aktivity, diskuze, atd. Potom byla taneční a workshopová část, kterou měli na starost sami účastníci (a připravili skvělé věci!). Dál chystali taneční představení, které potom prezentovali v kulturním domě v Bjelovaru, což je město, kde jsme projekt původně měli mít. A protože Syncro dělá věci jenom ve velkém a obzvlášť pokud má na starost koordinaci Tanja, byly v rámci představení domluvené další folklórní skupiny, jedna taneční a jedna hudební, celé to mělo celkem mega propagaci (i bilboard jsme měli!) a taky pozvaná média, které k našemu překvapení opravdu dorazila. Takže účastníci dávali rozhovory pro televizi, o tréninku vyšlo několik článků na různých webech, v novinách, v rádiu taky cosi myslím bylo, no Národní agentura, která má projekty na starost a hodnotí visibilitu bude mit určitě radost!

Jeden z článků a fotky tu, pro ty, které by to zajímalo: http://www.nula43.hr/vijest/pola-europe-u-bjelovaru/

A možná si říkáte proč takové haló kvůli nějakému amatérskému vystoupení? Jednak je to samozřejmě dobré promo, ale jednak to vnímám jako docenění práce účastníků, kteří, přestože měli na připravu svého představení jenom jeden den, připravili úplně skvělou věc!

Znovu jsem se přesvědčila, že nic není nemožné: )

závěr vystoupení, skvělá Mutlu z Turecka

S Dori jsme byly v týmu, protože jsme tenhle trénink už absolvovaly, Alex a Veronika byli jako účastníci. Pro mě to byla úplně nová zkušenost, naprosto odlišná od zážitkovek, táborů a teambuildingů, které jsem kdy organizovala. Tenhle trénink není o plánovaní programu, aktivity jsou dané a většinou je vede hlavní trenér, ale je to hodně o precizní připravenosti všeho, do detailů, o způsobu komunikace s účastníky, atd. První dny byly opravdu nabité, program od rána do noci a ve chvílích kdy mají účastnící pauzu, tým chystá věci na další aktivity, takže jsem měla pocit, že ani jít na záchod nemám čas: ) Tým asistuje, ale aktivit se přímo neúčastní, což je taky něco úplně jiného než jsem zvyklá. Trochu jsem se bála, že to bude nuda, ale naopak. Celé to pozorovat bylo neuvěřitelně zajímavé a prožitkově silné, což jsem naprosto nečekala. Celkově my tyhle věci hrozně dávají smysl a přijdou mi použitelný v reálným životě, což je skvělý. A je supr pozorovat účastníky, co si z programu berou, jak reagujou, jak se postupně odhodlávají pouštět se do věcí a tak. No jsem zase úplně nadšená, jak jinak: )