V poslední době se pár lidí ozvalo, proč už nepíšu
blog. Proč? Jednoduše proto, že jsem líná: )) Párkrát už jsem měla něco
rozepsaného, promyšleného, ale nějak jsem to prostě nedotáhla až k tomu,
to dokončit.
Nicméně jsem teď vaším zájmem motivovaná a řekla jsem si, že
nejdu spát, dokud nenapíšu, co jsem tu v poslední době dělala a co nového
v Chorvatsku! A protože toho je hodně, rozdělím to po kapitolách, abyste
to čtení nevzdali rovnou a porcovali si to třeba po dnech: ))
1) Coaching Flow Training
Na konci května jsme organizovali trénink pro lidi, kteří se
chtějí naučit něco o koučování. Já jsem to měla z velké části organizačně
na starost, takže dost zajímavá zkušenost!
Kapitola sama pro sebe bylo ubytování, kdy najít místo s dostatečným
počtem míst, soukromím a tréninkovou místností vypadalo jako mission
impossible. Nakonec jsme se domluvili s hostelem v Zadaru, který se
ukázal jako skvělá volba, ale stálo mě to dost nervů než padlo tohle
rozhodnutí!
Další o co jsem se starala byla propagace, takže obepisování
všech možných lidí a organizací a publikování článků a odkazů, atd., moje asi
nejvíc neoblíbená činnost, nikdy nechci pracovat v PR!
Ale protože propagace fungovala, lidi se ozývali a já jsem
měla na starost jejich přihlášky a případné dotazy, atd.
Lidi evidentně nečtou informace pořádně, protože 2/3
přihlášených byli překvapení, že je to placený trénink, protože si mysleli, že
je to přes Mládež v akci a že to je přece hrazené. Takže byla celkem otrava
vysvětlovat pořád dokola, že ne, že tohle je nezávislý trénink a že si to platí
sami. No co už, poučení pro příště na který informace se zaměřit.
Celkově se to ukázalo jako větší sranda než jsem očekávala,
například proto, že se nám přihlásilo asi deset Nigerijců s pochybnou angličtinou,
co mě urgovali pokud jsem do půl hodiny neodpověděla na jejich mail. Zkušenost
je taková, že trénink pravděpodobně používají jako zástěrku pro to, získat víza
do Evropy, takže jsme se jich pak slušně zbavili. Kolem zařizování víz bylo
každopádně věcí spousta, další s kým jsem to řešila byla například dvojka
z Ghany, kdy mi borec každej den volal, aby se ujistil jak to probíhá! Ti
bohužel víza nedostali, byť jsme se snažili a věřím, že by na trénink opravdu
přijeli.
Ve výsledku jsme měli 16 účastníků z Bulharska, Egypta,
Maďarska, Palestiny, Irska, Itálie, Dánska, Chorvatska a Česka (ano ano, moje propagace
zafungovala a přijela kamarádka Gabka z Brna a dvě holky, se kterýma jsem
před časem byla na kurzu Lipnice), takže celkem pestrá směska.
Trénink byl skvělý, blízkost moře tomu dodala pohodovou
atmosféru (byť jsme s účastníkama museli vést diskuze o délce jejich pauz,
protože chcou mít čas na pláž, atd: ) a myslím, že celkově byli všichni
spokojení! My jsme s týmem byli o něco víc busy, ale i tak jsem stihla
koupání a Zadar, paráda: )
Fotky tu
2) C´est is d´Best streetart festival
V půlce června probíhá v Záhřebu veliký
streetartový festival a Syncro se na něm letos podílelo zapojením 20 EVSerů z 10
různých zemí, kteří přijeli na měsíc. Projekt tohohle typu byl pro všechny
novinka, takže to podle toho vypadalo! Zmatky, všude spousta lidí, změny na
poslední chvíli, častá komunikační nedorozumnění...no někdy nám to dávalo dost
zabrat, obzvlášť když jsme se snažíte pracovat, kancelář je plná, pořád někdo
přichází a odchází, dva lidi diskutujou nad fotkama, další dva nadávají na
jídlo v menze, další hraje na violu, atd...no zvěřinec to byl slušnej: )
Zároveň ale taky příjemný zpestření našeho zaběhnutého kancelářského fungování,
noví lidi, pořád se něco dělo a tak.
 |
| kuchyň, původně |
Festival sám o sobě byl supr, vyšlo to zrovna na ty letní
vedra, což je přes den děs, ale večery v parcích byly dost parádní: )
My čtyři EVSeři jsme nakonec projektu moc zapojení nebyli,
spíš jsme tak nějak logisticky pomáhali, tak už jsme si z toho pak dělali
srandu, že jsme tam za kuchařky, protože jsme chodili ráno chystat snídaně a
tak. Občas jsme se nad tím vším chytali za hlavu, ale co už, zkušenost!
Další fotky tu
3) ARTichoke festival
A poslední větší věc, o které chci určitě napsat, je
ARTichoke, moje dítě, které tu teď úspěšně roste a vyvíjí se: )
Na podzim jsme psali projekty na lokální grant od města
Záhřeb a můj byl, překvapivě, jako jediný schválený. To jsme se dozvěděli v dubnu,
půl roku po odevzdání projektu, kdy už nikdo nevěřil, že z toho něco bude.
Moje první reakce byla šok a panika, že to teď fakt musím udělat a že vlastně
netuším jak se to dělá!: ))
Ale potom jsem se uklidnila a řekla si, že je to supr
příležitost něco vytvořit prakticky od nuly a že to vezmu jako výzvu.
Co že to je? Nápad jsem převzala od brněnského Youth for
You(th) festivalu, který jsme v Brně viděla a přijde mi super. Jde o to,
vytvořit prostor pro mladé lidi, ve kterém můžou ukázat svůj talent, v hudbě,
tanci, divadle, fotkách...čemkoliv.
Takže teď plánuju a vymýšlím a rýsuje se to víc než dobře. Zapojila
se do toho se mnou Dori, do týmu se přídali nějací další chorvatští dobrovolníci,
našli jsme skvělého kluka, který nám dělá krásný design a web, Gabka z Brna,
co dělala několik let koordinaci Youth for You(th) mi radí a podporuje mě na
dálku, zkontaktovala jsem se s jedním z organizátorů Cest festivalu,
co mimo jiné dělá spoustu dalších akcí v Záhřebu a ten mi taky dal spoustu
rad, plus kontakty na lidi, které se určitě budou hodit a tak...tak se to
všechno tak nějak pěkně skládá, dneska jsme to pustili do světa, tak jsem měla
chvilku euforie nad tím, jaký supr věci dělám a jak jsem šikovná: ))
Zatím se na nás
můžete podívat tu:
Držte nám palce, ať se to i dál vyvíjí a roste a rýsuje!
4) Co dělám ve volném čase
Pravda je, že někdy máme pocit, že se z našeho dobrovolničení
stala velká část našeho života a tím, že jsme pořád spolu nebo s lidma z práce,
moc volný čas nemáme a naše diskuze i u piva sklouzávají k pořád těm samým
tématům, které se nebezepečně točí kolem práce!
Tak se proti tomu snažíme trochu bojovat, více či méně
úspěšně.
Jak teď byly vedra, chodila jsem se skoro každý den koupat
na Jarun, místní jezero. V kombinaci
s horkem a spoustou lidí všude to občas byl i takovej útěk do klidu,
kterej jsem docela potřebovala. Je to taková lepší přehrada, o dost čistší.
Paradox je, že když Chorvatům řeknu, že se tam koupem, tak kroutí hlavou a říkají,
že v něčem tak špinavým by se oni nekoupali a že oni jezdí k moři.
Tss, to neviděli mezibořskej rybník! Vždycky si vzpomenu na táborová léta a
bahno po kotníky a musím se smát.
Minulý víkend tu Dori měla na návštěvě bandu kamarádů z ČR,
tak mě přibrali do bandy a bylo to supr, dost sranda, připomněli mi kluky
napajedláky za jejich mladých let (Zdravím Napajedla!: )), tak jsme si to dost užili.
No a tenhle víkend, vlastně už zítra, protože je tu ve
čtvrtek svátek a na pátek jsme si domluvili volno, jedem k moři, woohoo!
Máme úplně nejzlatější paní domácí, která má dům v Trogiru a před časem
nám nabídla, že tam určitě musíme jet. Tak jsme toho využili a zítra vyrážíme,
nemůžu se dočkat!
5) Moje další plány
Nevím jak se to stalo, ale máme za sebou už skoro 9 měsíců a
moje EVS se pomalu chýlí ke konci. Tak se mě pořád někdo ptá, co mám v plánu
dál. No, plány jsou různé, uvidíme co z nich reálně bude: )
Ráda bych zůstala o něco dýl v Chorvatsku, takže jsem
napsala dvouměsíční podzimní projekt v rámci Mobility pracovníků s mládeží,
který pokud vyjde, tak tu budu dýl, s plánem, že to co se tu naučím
implementuju v ČR, ve spolupráci s brněnskou organizací Be
International.
Další projekt na týdenní výměnu mládeže, který jsem psala už
dřív, byl schálený (juch!), takže jestli vyjde podzim, v lednu na to
navážu tímhle, pokud ne, tak uvidíme: )
Hotovo, juchu! Zvládli jste to dočíst až sem?: )
